Machala

Lýbia inými očami

Už niekoľko mesiacov sledujeme ďalšiu imperiálnu vojnu za demokraciu a slobodu, tentokrát na severe Afriky. Je jasné, že žiadny politik na tejto planéte nie je čistý ako ľalia, no je tiež isté, že Francúzi, Briti ani Američania nemajú žiadny záujem bojovať za  slobodu a lepší život libyjského ľudu. Ako sa žilo v Líbyii jej obyvateľom pred vojnou som čiastočne zistil až počas občianskeho konfliktu na základe rozhovorov so známymi, ktorí v Líbyi pracovali, alebo ktorí tam mali svojich príbuzných. Preto mi príde celkom vhodné zverejniť trochu odlišný pohľad na Lýbiu očami jedného z cudzincov pracujúcich v Líbyii.

Aj preto, aby sme aspoň budili dojem demokracie a dali priestor aj inému pohľadu na svet, než tomu, ktorí nám vykresľujú naše masovokomunikačné prostriedky.

„Proč je napadena Libye? EU se potýká s ohromnými finančními problémy,
a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu. Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy. USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy se prohlubují. EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kadafí požaduje splacení dluhů nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi.

Z tohoto důvodu je Libye napadena. A zdalipak má libyjský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kaddafiho? Myslím, že ne. Jestliže se podíváme na životní úroveň Libyjského národa a výhody, které jim zabezpečuje stát, pak se mají velmi dobře; žijí si jako malí bozi. Libye má 6,5 mil. obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chce studovat v kterémkoliv státě na světě požádá si stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů. V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, úvěry jsou bezúročné. Když do pěti let nemůžete úvěr splatit, odepíše ho stát, nebo ho splácí za vás. Každý plnoletý občan Libye když dosáhne 18 let dostane klíče od bytu. Když si chcete koupit auto, složíte 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. V Libyi koupíte za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty. V Libyi jsou potraviny velmi levné, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru. Libyjci nepracují fyzicky, vše dělají cizinci. Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl, ani jednoho žebráka. Libyjci nejdou pracovat do tzv. „bílého světa“, neboť to nemají zapotřebí. V Libyi není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, není to tak, jako v tzv. demokratických zemích, které se vrhly na Libyi. Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť se chce přetvořit na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100 dolarů, kde ztratí všechny dosavadní výhody a o pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom zdát.“